Zdravím vás, drazí kolegové a fandové.
Tak jsem konečně dokončil stavbu dalšího modelu.
Je jím slavný Trener, avšak v méně známé a málo rozšířené verzi Z-526L, tedy s plochým čtyřválcovým motorem Lycoming.
Kolem „Pražského jara“ v r. 1968 a těsně před ním, se vážně uvažovalo o západním trhu, kde by použití amerického motoru určitě podporovalo odbyt značnou měrou. Proto vznikla tato přestavba. Letoun prošel zkouškami v letech 1968 až 1970, byl vystavován jak na Brněnském strojírenském veletrhu, tak na specializovaných leteckých výstavách v Hannoveru a v Paříži, dokonce se plánovala licenční stavba ve francouzské firmě Reims Aviation, (jejímiž spolumajiteli byli konstruktér Max Holste a slavný stíhací pilot Pierre Clostermann), bylo vybráno obchodní jméno Skydevil (ďábel oblohy), nicméně ze všeho nakonec sešlo. Firma Reims vyráběla v licenci americké Cessny a otrokovický Moravan vypustil do světa malou sérii těchto slibných mašinek, čítající pouhých šest kusů. (V Čechách se po dlouhých letech nedávno objevil jeden exemplář, dovezený z USA, vzorně renovovaný ve firmě Zlin Avion Service, dnes slouží, tuším, v Plzni).
Původní prototyp pod značkou OK-YRB sedlal na Mistrovství světa v letecké akrobacii v r. 1970 v britském Hullavingtonu známý akrobat. Ing. Jiří Kobrle, avšak bez významějšího výsledku. (Nastávala již totiž doba akrobatických superspeciálů). Později byl letoun odstrojen a posloužil při stavbě prototypu verze Z-726 Universal.
Můj model vychází ze stavebnice Zlina Z-526ML firmy AZ.
Bylo zapotřebí zkrátit a trochu pilníky přetvarovat rezinový motorový kryt, neboť u mého vzoru ukrýval plochý čtyřválec, použít dvojlistou vrtuli, kterou jsem ve vrakovišti našel bůhví z čeho, (ve stavebnici byla celá pohonná jednotka ze zlínské „padesátky“, neboť ML to tak měl). Poslední úprava spočívala v odškrabání a zaleštění posledního svislého rámu na kabině. (Tato zajímavost byla později použita pouze u několika málo sériových Z-526 F). No a měl jinak výfuky, to je samozřejmé.
Zbarvení je téměř celé zhotovené po domácku, za pomocí různých zbytků obtisků, barvy Tamiya ve spreji, Agama, Humbrol a Revell na štětec, na závěr polomatný lak ve spreji zn. Gunze. Je mi jasné, že povrchovka má daleko do dokonalosti, ale, když stříkám poslepu ve sklepě a potom to doma u stolu opravuju, tak jsem rád že jsem rád.
Trenery miluju, (bohužel jsem si na něm nikdy neskočil, dnes bych snad ani z něj nedokázal vylézt), tento kus je můj jubilejní desátý model tohoto našeho národního letounu, a jsem docela spokojený.
Letounům zdar a Trenerům zvlášť!!!
Zdraví JuRAF
