Historie vývoje zbraní mnohokrát přinesla zajímavé projekty. A nesčetněkrát i projekty neuvěřitelné. Z následujících řádků by se mohlo zdát, že se vracíme k nedávno uplynulému aprílu, ale není to tak. Popisovaný projekt skutečně existoval…
Největší konflikt v dějinách přivedl na scénu veliký počet zbraní. Z některých se staly legendy, které určovaly další vývoj ve zbrojním průmyslu. Další projekty pak zůstaly zcela nepodařené a zmizely v propadlišti dějin. Namátkou můžeme jmenovat sovětské šestnáctimotorové superbombardéry s rozpětím přes sto metrů.
Známá je taky idea supertěžkých tanků, populární jak na německé, tak i sovětské straně. Existovaly projekty vozidel o váze okolo 1000 tun.
Jako červená nit se vine dějinami vojenské techniky také superdělo.
Zrodily se se však i podivnosti, které jakoby vypadly z dílny známého vynálezce Járy Cimrmana. Zatímco britská letadlová loď postavená z ledu zůstala jen v projektu, další se dočkal realizace.
V polovině třicátých let schválila Správa motorizace a mechanizace Rudé armády vývoj a výrobu kuriózního zařízení – železničního torpéda. To bylo určeno k ničení obrněných vlaků protivníka. Počátkem roku 1936 byl vyvinut prototyp tohoto „zabijáka obrněných vlaků“ pod označením ŽDT – 3 a již v polovině tohoto roku bylo odesláno prvních 20 sériových kusů k jednotkám obrněných vlaků.
V sestavě každého oddílu mělo být 5 takových „torpéd“. Konstrukčně sa jednalo o velmi jednoduchou dvounápravovou platformu o délce 1703 mm, šířce 1750 mm a výšce 456 mm. Hmotnosti činila 225 kg (včetně 100 kg výbušniny TNT). Na jednoduchém rámu byly neseny dvě autobaterie, které napájely dva elektromotory, které pocházely ze startérů nákladních automobilů.
Tento pohon umožňoval vozidlu dosáhnout dojezd 10 km o maximální rychlosti až 60 km/hod. Rám je sestaven z většího počtu kovových tyčí různých délek, tvarů a průřezů. Hlavními prvky rámu je přední a zadní náprava. Osa se skládala ze dvou polovičních hřídelí, přivařených do centrálního kruhu. Poloosy jsou navíc spojeny s kruhem prostřednictvím dvou dvojic vzpěr. Na koncích poloos jsou upevněna kola. Konstrukční celky obou os jsou spojeny pomocí několika tyčí přivařených k centrálnímu kruhu. K těmto tyčím jsou přivařeny i plechové plošiny nesoucí autobaterie. Přední náprava je vybavena elektromotory s převodovkami. Jako zdroj pohonu sloužily dvě automobilové baterie. Tato sestava umožňovala potřebné jízdní vlastnosti při nízkých nákladech. Hlavice železničního torpéda se skládala z nálože TNT o hmotnosti 100 kg v kovovém pouzdře. Nálož měla dvě roznětky – nárazovou a dálkovou, jednalo se o rádiový odpal. Podle některých údajů se hlavice železničního torpéda skládala ze dvou částí dělostřelecké střely ráže 152 mm spojených pomocí speciální svorky. Pokud je tato verze je pravdivá, pak hmotnost 100 kg se netýká TNT, ale celé střely. Hmotnost výbušniny v takovém případě nepřekračuje 10-12 kg. V roce 1938 bylo vyrobeno 30 kusů ŽDT – 3 a v roce následujícím ještě dalších 36. Výsledky armádních zkoušek však byly zklamáním. Celé zařízení bylo poněkud těžkopádné. Účinnost výbušniny byla nízká a rozbuška byla nespolehlivá. Také pokusy s rádiovým odpalem provázeli problémy. Velení Správy motorizace a mechanizace Rudé armády navrhlo proto stažení z výzbroje, přesto projekt nebyl do roku 1941 oficiálně zrušen. Na počátku války měla Rudá armáda ve výzbroji ještě 26 těchto torpéd. ŽDT-3 byla specifická zbraň. Možnost dopravit výbušninu k cíli nemohla být plně realizována. Obrana proti ní byla celkem jednoduchá a to vedlo k ukončení celého projektu. Zachovala se pouze jedna fotografie železničního torpéda. Informace o bojovém nasazení chybí, především proto, že k soubojům obrněných vlaků na počátku války nedošlo.
Modelářsky tato rarita na kolejích zatím ztvárněna nebyla. Byl by to vhodný doplněk ke komerčně vyráběným modelům obrněných vlaků Ovšem vzhledem k jednoduchosti celé konstrukce se železniční torpédo ŽDT-3 jeví jako vhodný objekt k „scratchbuiltu“, tedy zhotovení modelu z plastových profilů, eventuálně kovů. Kola můžeme upravit z kol z modelové železnice
nebo je můžeme zhotovit nově. Pro zhotovení baterií, motorů a nálože můžeme využít díly z vrakoviště. Na základě rozměrů a fotografie můžeme celkem přesně odvodit základní rozměry železničního torpéda a přepočítat je do modelového měřítka. Předpokládám použití měřítek 1/72 a 1/35, eventuálně 1/87, což je velikost H0 modelové železnice. Zde uvádím základní rozměry v uvedených měřítkách:
Existují však svědectví o použití podobných zařízení. Například existují jisté informace, že u Starinova byla použita torpéda pro zničení mostu. Torpéda zde vznikala z leteckých bomb. Zde je citace“ „Grabčakova rozvědka zjistila, že dvakrát týdně přijíždí k mostu drezínou místní fašistický velitel a kontroluje podřízené. To vyvolalo nápad provést neočekávanou diverzní akci… Příprava probíhala dva týdny. Ze dvou vozíkových podstavníků (náprava) se setrojil podvozek drezíny, dal se tam motor a naložilo se 5 leteckých bomb a mezi nimi se připevnila dlouhá tyč, jejíž jeden konec se spojil drátel s roznětkami. …..Poté se na letecké bomby posadil „velitel“ a „strojník“ v ukořistěných německých uniformách. Ve 4 hodiny dne 31.října se torpédová drezína posadila na koleje poblíž vesnice Těpěnici, asi kilometr od mostu. Po nastartování motoruse vyrazilo. Ochrana mostu po přijíždějící drezíně nevypálila ani jednou a nezavřela ocelová vrata. Ozval se hromový výbuch! Několik rozpěr a nosníků mostové konstrukce se zhroutilo… Tumpachový hitlerovci zahájili palbu až deset minut po diverzní akci. …Opravit most se jim podařilo až po čtyřech dnech….. Po vylepšení se toto zařízení ještě objevilo na Charkovském předmětí a koncem listopadu měli partyzáni již 10 takových strojů.“
Kniha IG Starinov „konstatuje sabotéra“ jen při skutečném používání zbraní bojového jako domáckého průmyslu. Na konci října 1943 partyzánská odchlípení pod vedením AM Grabchak pomocí samohybný železniční torpédo bezztrátový zničen most přes řeku v Zhytomyr regionu Ubort ukrajinského SSR.Most byl extrémně náročný cíl, neboť hlídané dostatečně početnou posádku a všechny přístupy byly těženy. Kromě toho, že němečtí vojáci pomohli vysoký kopec, který sweep všechny okolní prostor. Takže pokus prorazit k mostu s bitvy či skrytě podkopat to bylo odsouzeno k proval.Partizanam jsme zjistili, že dvakrát týdně na mostě příchod německého velitele. Pro takové návštěvy za účelem ověření, personál používá vozík. To vedlo k zajímavým partyzány a tučným nápad. Po dobu dvou týdnů, které z dostupných materiálů vlastní vozík. Její platforma byl položen pět nevybuchlé bomby, z nichž jeden byl umístěn pojistku. Mezi bomby dát dlouhou tyč – čidlo se zaměřuje na šikmý akci. Pokud se odchýlíte od svislé polohy, musela vytáhnout kolík a odpálit bomby. Zamaskovat bomby seděli dva „Němce“: dvojice trofejních uniforem plněné trávu a jiné improvizované materialami.31 vozíku října s nákladem bomb a „úředníci“ nainstalován na kolejích míle od mostu. Partyzáni nastartoval a poslal jeho železniční torpédo k cíli. Vidět známou siluetu vozíku s lidmi, střežící můstek nepokusil, aby ji zastavil. Jako výsledek torpéda klidně jezdil na můstek, zachytil smysl senzoru v jednom z nosníků a explodovala. Přes řeku po dlouhou dobu mimo provoz. Jak bylo připomenuto IG Staří, stráže zahájili palbu během několika minut po explozi, kdy se chráněný objekt už pozdno.V kniha „Poznámky k sabotéra,“ také zmínil, že po zničení mostu přes řeku. Ubort vyvinula nějakou novou železniční torpéda, která byla provedena u podniků Charkov. Pro více informací o tomto tématu jsme otsutstvuet.Kak vidět, navzdory některým zajímavým a originálním nápadům, železničních torpédy a ZHDT-3 byly zejména velmi specifická zbraň. Příležitost se dostat k cíli, a doručit hlavice by to nemohlo být plně realizováno z důvodu jednoduchosti čelit takové zbraně. Výsledkem je, že jeden z nejvíce neobvyklých projektů polovině třicátých let nevedly k hmatatelným výsledkům. Posádky obrněných vlaků ještě musel vypořádat s cíli pomocí dělostřelectva a torpéda železnici zůstaly v historii jako technicka zajímavost.
Ota Beneš