Lucemburské vojenské letectvo- pokud přemýšlíte jestli není 1. duben, chováte se stejně jako já když jsem tento úžasný název slyšel poprvé. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem zjistil, že má opravdu reálný základ. Co reálný základ! V současnosti má Lucembursko ve „výzbroji“ 17 letadel Boeing E-3 Sentry. Vypadá to jako mocná síla, ale jde v podstatě pouze o oficiální zastřešení letecké jednotky plně podléhající velení NATO. Kamo je z krabičky KP a připravil ho pan Jan Polc!!
Nás ale zajímá především historie Lucemburského vojenského letectva a ta je svým způsobem úžasně jednoduchá. Na počátku padesátých let první čtyři piloti Lucemburské armády prodělali pilotní výcvik v Belgickém letectvu. Byli to pánové Henri Maar, Georges Dockendorf, Jean Biberich a Will Welbes. A po tom co další Luxemburčan Gusty Eischen vystudoval Ecole Technique de la Force Aérienne Belge a dostal oprávnění leteckého mechanika, bylo naplněno základní personální zabezpečení „letectva“.
V roce 1952 pak v rámci Programu vojenské pomoci (MAP) byly ze stavu US Army dodány na letiště Luxemburg- Findel tři Pipery L-18C. Rozložené letouny byly sestaveny s pomocí dvou techniků Belgické armády a po rozsáhlých pevnostních i letových testech proběhla jejich registrace v Bureau Veritas, dostaly civilní imatrikulace: LX-FAA,LX- FAB a LX-FAC a armáda je slavnostně převzala k běžné službě.
Pipery záhy prokázaly své kvality ideálního spojovacího stroje. Mnohokrát museli předvést své schopnosti krátkých vzletů i přistání vlastně v jakémkoliv terénu. Piloti byly se Super Cuby schopni létat i za ztížených povětrnostních podmínek i za opravdu špatné viditelnosti. Plnili bez větších problémů všechny svěřené úkoly- spojovací lety, pozorování, fotografování i vedení dělostřelecké palby.
Paradoxně služba na civilním letišti Findel s sebou občas přinesla větší komplikace, než přistání v terénu. Piloti dost často používali i zahraniční letiště Sissonne ve Francii, Baumholder v Německu a Elsenborn v Belgii. Při služební návštěvě posledně jmenovaného letiště došlo 9. července 1964 k vážné havárii stroje LX-FAB. Stroj byl těžce poškozen a odepsán. Pilot i cestující naštěstí přežili.
V roce 1967 proběhla reorganizace Lucemburských ozbrojených sil. Zákonem ze 28. června 1967 se ukončila povinná vojenská služba a to byl v podstatě i konec Vojenského letectva. O rok později byly zbylé dva Pipery prodány Piper Clubu, kde létají dodnes.