Stipa-Caproni (někdy označován též jako Caproni Stipa) byl italský experimentální dvoumístný jednomotorový středoplošník, který navrhl v roce 1932 konstruktér Luigi Stipa. Jednalo se prakticky o první funkční letadlo na principu reaktivního pohonu. Letadlu se pro jeho vzhled přezdívalo v tisku „Létající sud“ nebo „Létající tunel“.
Stipa navrhl na základě Bernouliho principu nový druh pohonu letadla. Nejprve se konstrukcí zabýval teoreticky. Posléze italské ministerstvo letectví rozhodlo o stavbě prototypu. Stavbou byla pověřena firma Caproni.
Motor de Havilland Gipsy III s vrtulí byl umístěn ve válcovém tunelu. První zkušební let byl proveden 7. října 1932. Poté prototyp převzalo italské královské letectvo a provedlo s ním řadu testovacích letů. Během nich se potvrdil Stipův předpoklad, že umístění motoru do tunelu zvýší jeho účinnost. Oceňována byla stabilita letu a mimořádně nízká přistávací rychlost (68 km/h). Letadlo ale nebylo příliš obratné. Letectvo se tedy rozhodlo v dalším vývoji tohoto letounu nepokračovat.
Konstrukce letadla, ale měla přímý vliv na vývoj druhého proudového letounu na světě Caproni-Campini N.1.
V roce 1998 byla v Austrálii postavena replika letadla ve zmenšeném měřítku (3/5 původní velikosti). V říjnu 2001 byly provedeny dva lety o délce přibližně 600 m a výšce letu asi 6 m. Další lety s touto replikou už nebyly uskutečněny
Technické údaje
Osádka: 1 – 2
Délka: 6,04 m
Rozpětí: 14,30 m
Výška 3,24 m
Nosná plocha: 19 m²
Hmotnost (prázdný): 595 kg
Hmotnost (vzletová): 800 kg
Pohonná jednotka 1x de Havilland Gipsy III,
výkon motoru: 120 ks (90 kW)
Výkony
Maximální rychlost : 131 km/h
Přistávací rychlost : 68 km/h
Zdroj: Wikipedia
A na závěr létající replika postavená v Austrálii.
