Budeme-li se věnovat kolekci modelů strojů postihujících válečnou kariéru slavného britského beznohého pilota, nevyhneme se ani Spitfiru verze Mk. IXe. Na tomto letounu Douglas Bader svoji kariéru válečného letce zakončil. Dnes popisovaný stroj se týká vlastně již poválečné služby, kdy Douglas Bader v hodnosti G/Cpt velel „Essex sectoru“ stíhacího velitelství RAF a létal z North Wealdu.
Popisovaný spit je zajímavý tím, že v něm Douglas Bader vedl leteckou přehlídku nad North Weald při příležitosti 5. výročí Bitvy o Británii 15. září 1945..
Poprvé jsem se s tímto letounem setkal v knize RAF fighters 1945 – 50, UK based od Paula Lucase, kde je uveden bokorys. Vrátil jsem se k němu o nějakou dobu později, když se vybírala schemata zbarvení „devítek“ do krabičky Kovozávodů Prostějov. Dohledáním fotografií na internetu jsem odhalil několik nesrovnalostí a hledal dál. Na základě fotografií a informací vznikl tento rozbor a rekonstrukce posledního Baderova Spitfiru.
Historie stroje
RK 317 byl standardní Spitfire HF Mk. IX vyrobený firmou Supermarine jako součást produkční série zahrnující jak Mk. IX tak XVI a to v období srpen – říjen 1944. Dodán byl k 45. MU začátkem října 1944, v březnu putoval do North Weald. V únoru 1949 byl přesunut k jihoafrickému letectvu a zde jeho stopa končí.
Během služby v North Weald si jej Bader zvolil za osobní stroj, proto se lišil markingem, vybavením i výzbrojí od ostatních strojů v běžné službě u peruti.
Podle fotografií byl RK917 vybaven dlouhým vstupem vzduchu vzduchu ke karburátoru Aero Vee, ten byl pro pozdější Spitfiry standardem. Na hřbetu trupu nenajdeme světlo. Překryt kabiny je také pozdějšího typu, štítek s integrovaným pancéřovým sklem. Zrcátko standardní kulaté.
Křídlo bylo typu „E“, stroj létal zřejmě nevyzbrojený, místa pro kanony jsou zaslepena. Bohužel fotografie neukazují zda nebyly ponechány kulomety Browning ráže 12,7mm na vnitřních pozicích.
Z fotografie je také zřejmé, že po přehlídce byly kokardy na spodní ploše křídla posunuty do koncových oblouků a na křídlo přibylo sériové číslo. V den přehlídky se ale na spodních plochách nenacházelo.
Zbarvení a marking
Z fotografie je vidět, že stroj nemá zcela standardní schéma Day Fighter, pole zelené batvy zasahují na motorovém krytu níž, než bylo standardní. Chybí pruh Sky v zadní části trupu a žluté identifikační prvky na křídlech. Směrovka se zdá být v jiných barvách než zbytek stroje, je ale vytočena na přímé slunce. Co lze tvrdit celkem s jistotou je fakt, že sériové číslo bylo černé.
Baderův Spitfire z období po přehlídce, na spodní ploše křídla již nese sériové číslo a kokarda se posunula do vnějších oblouků. Foto: Olav Hungnes
Zvláštně vypadá i trupová kokarda, ale jen na této jedné fotografii. Přičítám tento fakt skutečnosti, že byla natřena čerstvě a také kvalitě snímku, která není vysoká.
Další fotografie Baderova letounu. Foto: David Wadman
I na další fotografii se zdá modrá barva v trupové kokardě být jiná než Roundel Blue. Rozhodně tuto možnost nelze vylouřit se stoprocentní jistotou. Ukazuje ale i zajímavé detaily markingu, například tmavý lem kódových písmen DB. Ta ale rozhodně nebyla modrá. Lem mohl (ale nemusel) být v barvě Roundel Blue, spíš ale černý a k této variantě se přiklánějí i britští badatelé. Samotná barva písmen se jeví jako Sky nebo bílá. Na horní straně křídla je patrná kokarda typu C s bílým mezikružím. Ta již byla v tuto dobu standardní. Co je ale důležitější – šedá barva je daleko světlejší než Ocean Grey na ostatních strojích v záběru. Spíš to vypadá jako schéma nočních stíhačů RAF, jak jej známe třeba z Mosquit. K této variantě se přiklánějí i pánové Wadman a Mudgett.
Dva záběry z dokumentárního filmu zachycují nastupujícího D. Badera do kabiny. Foto: John Green
Dvojice snímků z dokumentárního filmu posloužila k bližší identifikaci kódových písmen DB. Sky lze s téměř naprostou jistotou vyloučit, barva lemu je tmavší než kokarda, nejpravděpodobnější je tedy kombinace bílá/černý lem.
Proč ale byl stroj opatřen tak nestandardním zbarvením? Sám Bader byl známý tím, že si nepotrpěl na nějaké zvýrazňování své osoby a zvláštnosti v markingu nebo zbarvení strojů, které „sedlal“. Nejvíce pravděpodobná je tedy varianta, že jeho Spitfire obdržel nový nátěr těsně před přehlídkou 15. 9. 1945 a toto schéma bylo zvoleno kvůli co nejlepší viditelnosti (rozuměj identifikaci) při formování ostatních letounů do formace před samotnou přehlídkou.To je i závěr britských badatelů.
Celkové poznatky pak vedly k vytvoření následující rekonstrukce možného vzhledu Spitfiru RK 917 –
Jeho podoba byla vytvořena na základě fotografií, dokumentárního filmu a poznámek pánů Johna Greena, Davida Wadmana, Jonathana Stricklanda a Stephena Mudgetta. Velkou pomoc mi poskytl svými postřehy kolega Petr Šafra. Všem uvedeným pánům děkuji za neocenitelnou pomoc.
S tímto Spitfirem se můžete setkat ve stavebnici Kovozávodů Prostějov.
Honza Polc